Od dětství ho přitahovalo výtvarné umění (kresba, řezba, linoryt) a hudba. Se spolužákem Václavem Dvořákem se stali členy Jazzové sekce a společně s bratrem Alešem založili v roce 1978 hudební soubor Plkno. Byl napotřetí přijat na SPŠ grafická v Hellichově ul., ve 3. ročníku však bylo jeho studium ukončeno. Živil se jako myč oken, geodet, kameník, organizoval kulturní akce, působil ve skupině Jean Marais Salvation. V roce 1999 se přestěhoval do Švýcarska, kde žije dodnes. Od začátku 90. let, a nejspíš i dříve, si Tomáš dává záležet na tom, aby žil jediným přijatelným způsobem, po svém. Tomáš jel vždy na plné pecky ve všech aspektech svého života. Někdy dobře, někdy špatně, ale vždy provokativně a určitě se nezapomíná. Většina kulturní veřejnosti z první vlny postkomunistických happeningů má nějaký Kudelův příběh a stejně jako u jiných jemu podobných jsou ty příběhy tím lepší, vtipnější a snáze se s nimi ztotožňuje, čím dál jsou v minulosti. Ne proto, že by v nich nebyla tragédie nebo frustrace, ale proto, že Tomáš přes to všechno zůstal věrný sám sobě. A to je sakra v pořádku.

VÝSTAVY:

1986 Střelecký ostrov (Praha); 1989 Vinohradská tržnice (Praha); 1991 Česká Alternativa (New York); 1995 Divadlo Hudby (Praha); 2001 galerie Vreni (Uster); 2005 galerie Danandan (Zürich); 2016 Art Kolonie (Zürich); 2020 Galerie OPEN (Praha).